V poslední době jsem hodně přemýšlela nad tím, jak vlastně budovat úspěšnou profesi, kariéru, když člověk „stojí stranou“, je introvert, dokonce uzavřený introvert a nemá potřebu se zapojovat ve skupině. Dá se bez toho uspět?
Protože kolem sebe vidím skupiny, kde si nadšeně sdělují své úspěchy, „poplácávají se po ramenou“ – a vypadá to, jak se jim daří.
Úspěch podle introvertů
No a ptám se – daří se mi? Nikdo mě nepoplácává po ramenou. Na networkingy nechodím, jsem samotář a solitér a o zapojení ve skupině jsem se nikdy nesnažila. Vždycky si tak někde bokem dělám svojí práci…
A přesto mě vyhledávají klienti, kteří mají milionové firmy, mají ke mně důvěru, pracujeme dlouhodobě a změny, které probíhají, jsou velké.
A takoví klienti si mě najdou sami, načtou si můj web, články… a sami mi napíšou.
Tenhle úspěch není vidět. Je neviditelný. Ví o něm jen pár lidí. Je takový introvertní.
A i když není vidět, tak je.
Věřte si, úspěch může být „neviditelný“
Tímto bych chtěla podpořit všechny, kteří to mají podobně – není vždycky pro pracovní úspěch nutné být ve skupině, budovat profesní vztahy atd.
Protože i když člověk stojí bokem – a nezapojuje se ve skupině, má zase o to víc času se věnovat jiným úkolům, stát profesionálem atd.
Je to prostě jiný úspěch.
A není o nic menší, než ten úspěch, který je vidět.
Takže pokud jste profesionálem ve svém oboru – a jakoby to není vidět – tak v tom nejste sami.
A je dobré si váš úspěch občas zvědomit, sami sebe poplácat po ramenou a v klidu si dál pracovat.
Ať se vám i dál daří.