Být introvert je skvělé!

Tento článek o introvertech jsem poskládala z dostupných knih a doplnila o poznatky ze svojí praxe mentorky a terapeutky. 

Introvertní nastavení je skvělé a má svoje výhody a nevýhody – stejně jako extrovertní nastavení. Byla bych ráda, kdybychom se na to tak začali víc dívat.

Introverti jsou prostě jen tišší lidé, kteří rádi tráví čas o samotě, v klidu, v rodinném kruhu – a spousta je s takovým nastavením spokojených. 

Kdo je introvert

Základní rozdíl mezi introvertem a extrovertem je v tom, jak dobíjí energii. 

Introverti dočerpávají svojí energii v klidu, o samotě, extroverti se dobíjejí ve společnosti druhých, a když se něco děje. 

Na introverty a extroverty začal poprvé lidi rozlišovat Carl Gustav Jung (introvert). Reagoval tak na teorii svého přítele Sigmunda Freuda (extrovert), že hnací síla lidského podvědomí je v sexualitě.

Jung trval na tom, že lidské podvědomí ovlivňují další faktory.

Dle dostupných výzkumů je 1 člověk ze 3 introvert, jiný výzkum uvádí, že je 30 – 50 % introvertů. Tedy přesné číslo nevíme, v každém případě je to dost vysoké číslo.

Často toto zmiňuji při práci s klienty, kteří si připadají se svým životním nastavením osamocení, divní, nepochopení. Je nás takových hodně. 

Lidem, kteří jsou na škále někde uprostřed mezi introvertním a extrovertním nastavením, se říká ambivert nebo také centrovert.

Introvert je tišší člověk, ne vždy má potřebu se zapojovat do komunikace s druhými.

S čím se nejčastěji setkávám, je obava mluvit před druhými (ať už cizími nebo např. kolegy v práci) nahlas – obava, co si o mě budou druzí myslet, abych nevypadal/a hloupě. 

Mozek introvertů a extrovertů funguje jinak

Zásadní zjištění je, že krev v mozku introvertů ujde při přemýšlení delší dráhu. Proto introvertům trvá déle, než zareagují, nebo si něco rozmyslí! Nemůžou za to. Je to jejich přirozená dispozice. 

Pokud se s tímto svým nastavením potýkáte, vyjednejte si s druhými delší čas na vaše odpovědi. Stačí jednoduše: “Dej mi chvíli, potřebuju si to lépe promyslet.” Oni jednoduše nevědí! Prostě to druhým řekněte.  

V mozku introvertů a extrovertů převládají jiné chemické látky – u introvertů acetylcholin pro koncentraci, paměť a učení a u extrovertů je to dopamin pro aktivitu, touhu po změně a očekávání odměny. 

Susan Cainová (autorka knihy Ticho – Síla introvertů) v důsledku tohoto zjištění označila introverty jako lidi orientované na jistotu a extroverty za lidi orientované na odměnu.

Když extroverti nemají dostatek vnější stimulace, začnou se nudit. Introverti se umí zabavit “zevnitř” a to je jejich velká přednost! 

Kontakt s druhými lidmi tak často nepotřebují, vystačí si se svým světem. Je to zdroj jejich velké síly a nezávislosti. 

Introvert, plachý, citlivý? 

Je třeba zmínit, že introverze, plachost a vysoká citlivost jsou tři různé vlastnosti/charakteristiky, které se nemusí vyskytovat najednou. 

Už od narození máme sklony k introverzi nebo extraverzi. V dětství postupně inklinujeme k jednomu nebo druhému pólu – podle toho, co nám vyhovuje, jak dobíjíme energii. 

Na té škále se můžeme v průběhu života pohybovat směrem k jedné nebo druhé straně. Introverti se s narůstajícím věkem přesouvají k větší extroverzi a obráceně. 

Klid a vnitřní klid

Introverti jsou citliví na hluk. Chvíle klidu jsou pro ně žádané a zdravé. 

Potřebují méně vnějších podnětů, většinou si vystačí se svým vnitřním světem, domovem, nejbližšími lidmi a svými zájmy. 

Introverti mnohem méně mluví, zvažují, čemu se budou v komunikaci věnovat, plané řeči je nudí, když už mluví, rádi jdou do hloubky. 

Obvykle se druhým lidem otevřou až po delší době, dlouho pozorují, než k někomu získají důvěru a pustí si ho “k tělu”. 

Umí naslouchat – a to je další z jejich velkých předností!

Jsou empatičtí (snadno se vcítí do druhého) a dokážou se zaměřit na potřeby druhých lidí. 

Introverti v práci

Neradi se prezentují. Neradi prezentují svoje úspěchy, úspěchy svého týmu… Prezentace před lidmi je pro ně velmi stresující – ať se týká čehokoliv – stojí za tím strach z hodnocení od druhých lidí. 

Ano, druzí lidé nás hodnotí. Naše společnost je tak nastavená. A my také hodnotíme druhé. 

Jak si nebrat hodnocení druhých osobně (a často vidíme hodnocení naší osoby příliš černě!) se dá naučit! Druzí si často nemyslí nic, nebo si něco pomyslí chvíli a jdou k dalším svým tématům. Kdežto introvert si obavu, co si druzí o jeho výstupu pomysleli, s sebou nese týdny!  

Pokud jsou introverti ve vedoucí pozici, je to pro ně velké vystoupení z komfortní zóny. Jsou nuceni komunikovat s druhými častěji, než je jim příjemné, veřejně vystupovat, vést porady atd. Zároveň jsou svými dalšími kvalitami pro vedoucí pozice stvoření! 

Introverti vnímají strach intenzivněji, než extroverti – častěji se zaobírají svými pocity a biologicky se orientují na jistotu, lépe rozeznají rizika. A orientace na jistoty je další jejich velká přednost! V práci může mít tato vlastnost hodnotu milionů! 

Rádi pracují soustředěně, nevyrušováni. Jsou vytrvalí, když si něco zamanou, nebo někomu slíbí, jdou za tím. Je na ně spoleh. 

Introverti ve vztazích

Introverti upřednosňují stabilní a dlouhodobé vztahy s pár blízkými lidmi a jsou ochotni pro svoje blízké hodně udělat. Tím, že jsou empatičtí a umí naslouchat, jsou vyhledávanými důvěrníky a přáteli.

Bohužel tato přednost má i druhou stránku – introverti mají tendence málo myslet na svoje potřeby, někdy se příliš snaží zavděčit druhým. 

Mýty o introvertech

Plachost je strach ze sociálních kontaktů. Být plachý neznamená být introvert, plachost může postihovat i extroverty. Ovšem plaší introverti to mají hodně těžké. 

Introvert o sociální kontakty tolik nestojí, častokrát si vystačí se svým světem.

Plaší lidé by rádi víc mezi lidi, ale bojí se hodnocení svojí osoby, a že neobstojí v komunikaci s druhými. 

Je třeba říct, že introverti jsou společenští – jen mají méně kontatků a jdou víc do hloubky.

Často slýchám, že introverti svojí uzavřeností působí na některé lidi arogantně. Prostě chtějí jen pozorovat společnosti a nic neříkat. Nebo říkat jen velmi málo.

Sebevědomí introvertů

V důsledku nejistoty v komunikaci s druhými trpí někteří introverti sníženým sebevědomím a úzkostmi. Mají pocit, že průbojnější kamarádi, příbuzní, kolegové atp. jsou díky svojí pohotovosti a rychlým reakcím na otázky zábavnější a nechtějí před nimi vypadat hloupě. 

Tím, že mozek introvertů funguje jinak – jejich myšlenky ujdou v mozku delší dráhu – nejsou schopni tak rychle reagovat! 

Někteří by ale rádi byli komunikativnější a zábavnější, nevědí, jak na to – a uzavírají do sebe ještě víc.

Terapeutická práce s introverty

Pro introverty je důležitá jistota a právě potřeba mít v životě jistotu/y vede až k úzkostným stavům. A také jistota, že se rozhodují správně ohledně své budoucnosti.

Mnozí introverti se chtějí začlenit do kolektivu, nestranit se tolik, nebát se říct něco nahlas – to, že jim komunikace s druhými (někdy zdánlivě) nejde a bývá dalším častým stresorem a původcem úzkostí. Ze zkušenosti vím, že tyto bloky se dají postupným tréninkem a práci s bloky, odbourat. 

Naše společnost je nastavená na oceňování úspěchu a prezentaci sebe sama – toto introvertům není vlastní, porovnávají se s druhými, kteří jsou více vidět a často přicházejí do programů osobního rozvoje s tím, že potřebují posílit sebevědomí a naučit se lépe komunikovat. 

Doporučení pro introverty

Introvertům, které stresuje komunikace s druhými, doporučuji, aby si našli témata, která jsou pro ně přirozená, ve kterých se cítí jako ryba ve vodě – může to být cokoliv – knihy, děti, programování… – a natrénovali si odpovědi tak, že budou o daném tématu mluvit v soukromí nahlas.

Poskládáte si věty tak, abyste s nimi byli spokojení, dostane se vám to víc do krve a pak vám v rozhovoru půjde mluvení snáz.

A v rámci podpory svého sebevědomí, se zkuste víc zaměřit na ty věci, ve kterých jste dobří!

A často se za ně oceňujte. 

Jana Neuwerthová Šmýdová

mentorka a terapeutka