Proč si o nás myslí, že jsme divní… a nám je to jedno

Půjdeš zítra na tu oslavu? Jdeme s kamarády do hospody, nechceš jít taky? Budou tam snad všichni, nepřidáš se? Snad každého z nás se někdo zeptal na tyto otázky. A snad každý z nás častěji pozvání odmítl, než přijal. Ne, není to tak, že bychom vás neměli rádi a že bychom se vám vyhýbali záměrně. Jen nás zvete do prostředí, které nás stresuje a ve kterém se necítíme příjemně a komfortně.

Extroverti x introverti. Věčné to téma. Ze svých vlastních zkušeností vím, že si o nás introvertech extroverti myslí, že jsme divní, nespolečenští, asociální a kdo ví co ještě. Někdy je to až příliš očividné, ale většinu času nás tento problém – jejich problém – netrápí. Introverti totiž mají své zájmy, které je naplňují. Zájmy, které si budují v průběhu života velmi pečlivě tak, aby s nimi mohli žít sami, případně v malém okruhu nejbližších přátel. Zatímco extroverti tráví většinu volného času na oslavách, v klubech, v barech a na mnoha dalších místech, kde jsou další lidé, introverti jsou obvykle sami. Často nás najdete na kole, v lese, v posilovně, případně na atletické dráze. A především: DOMA! Ano, domov je pro introverty nejkomfortnějším místem a takovým útočištěm. Není divu. Nastavení introverta je takové, že i když třeba má tu možnost jít někam s dalšími lidmi, dá přednost samotě. Sám přiznávám, že jsem to několikrát udělal. Mnohokrát jsem byl zván ven, ale častěji jsem nešel, než šel. Místo toho jsem se vzdělával ve svých vlastních zájmech. Zájmy introverta jsou intenzivnější než zájmy extroverta, a tak jim musí věnovat více času. Navíc jich je obvykle hodně a občas jsou docela netradiční. Mě například již od malička zajímá astronomie a meteorologie. Zkrátka všechno, co se děje na obloze. A počasí je tady vždycky. To zkrátka nezmizí. Takže minimálně tohle je zájem, kterému se člověk může věnovat 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. A na to další lidi nepotřebujete.

Proč si to o nás myslí?

Velkou výhodu má introvert v důchodu. Zatímco extrovert obvykle trpí psychickými problémy způsobené samotou, introvert tohle neřeší. Pokaždé si něco najde, i kdyby to bylo „pouhé“ přečtení knihy a nebo podívání se na televizi.

Proč si ale o nás extroverti myslí, že jsme divní? Samo o sobě je vůbec zvláštní nad touto otázkou uvažovat. Jsme ve světě, který přeje sebevědomým a ambiciózním lidem, kteří se dokážou spřátelit snad s kýmkoliv. Tedy extrovertům. Takoví nad introverty zpravidla ohrnují nos. Je to divné, protože výzkumy prokázaly, že na světě je zhruba 51,5 % introvertů a 48,5 % extrovertů. Proč tedy menšina svým způsobem shazuje většinu?

Introvert nejdřív myslí

Podle mého názoru hraje určitou roli strach. Většina lidí se kloní ke známým, úspěšným, bohatým a vzdělaným lidem. Funguje to takto v práci, v partnerských vztazích a vlastně i všude jinde. Takové lidi ale najdeme jak mezi introverty, tak mezi extroverty. A zde nastává kámen úrazu. Introvert tohle zkrátka neumí prodat. Radši, než by se pochválil, tak je zticha a to je voda na mlýn extrovertovi. Introvert raději nejprve myslí a až pak něco říká. Extrovert někdy řekne úplný nesmysl a dojde mu to až později. I za cenu toho, že introverta shodí. Je to proto, že chce získat nové přátele a chce si udržet ty staré. Bojí se, že pokud by v tom momentu nic neřekl, přišel by o ně na úkor introverta. Jenže to se bát nemusí, introvert o ně pravděpodobně vůbec nestojí. Své přátele si pečlivě vybírá v průběhu života na základě podobných zájmů a vlastností. Ano, nejlepšími kamarády introvertů bývají další introverti. Ale nemusí jich být 10, 15, 20. Stačí dva nebo tři. Kdyby se totiž introvert měl stýkat s desítkami lidí, negativně by to ovlivnilo jeho psychiku. To je úplný opak extroverta. Když byly lockdowny kvůli COVIDu-19, nejhlasitěji si stěžovali samozřejmě extroverti. Vadilo jim, že se nemůžou stýkat s dalšími lidmi. A tohle byla voda na mlýn introvertů. Nevadil nám home office, nevadila nám on-line výuka, nevadilo nám, že jsme byli zavření doma. My jsme totiž na tohle už byli zvyklí.

Být introvert má víc výhod!

Pro mě osobně byl COVID-19 také vodou na mlýn. Hlavně na gymnáziu jsem poznal spoustu lidí, kteří se neustále chtěli scházet, někam jezdit a podobně. Já jsem se účastnil jen výjimečně. Zkrátka jsem neměl důvod s nimi někam chodit, když jsem měl důležitější věci na práci. Tedy pro mě osobně. Oni to tak nebrali a dávali mi to sežrat. Často jsem byl i terčem různých pomluv. V době lockdownů se situace otočila, pro mě se nic zásadního nezměnilo a oni se cítili jako ve vězení. Mohl jsem se jim vysmát, ale neměl jsem k tomu důvod. Ignoroval jsem je a opět jsem si hleděl svého.

Největší nevýhodu jakožto introvert muž vidím v navazování partnerských vztahů. Tohle je jedna z oblastí, která se za poslední desítky či stovky let zase tolik nezměnila a pořád ve společnosti existuje jakési nepsané pravidlo, že muž „loví“ ženu. Introvert ovšem tohle úplně nedokáže. I když se mi v životě už několik žen líbilo, nikdy jsem nevěděl, jak je správně oslovit. A nešlo mi to ani on-line. Problém je, že tohle taky spoustu lidí nechápe, někteří jsou dokonce schopní z člověka udělat homosexuála. Introvert má ovšem i tady jednu zásadní výhodu. Platí pořekadlo: Sejde z očí, sejde z mysli. Protože introvert není tolika lidem na očích, tak tito lidé, kteří pomlouvají, vytvářejí domněnky a konspirační teorie, na tohoto člověka velmi rychle zapomenou a najdou si jinou „oběť“.

Tak jako tak, stojím si za tím, že být introvert má mnohem více výhod než nevýhod. Důležité podle mého názoru je, aby člověk zůstal sám sebou a zbytečně neměnil to, co mu jde a vyhovuje kvůli několika lidem, kteří mají evidentně až příliš nudný život, a tak mají takřka neustále potřebu komentovat druhé místo toho, aby se starali sami o sebe.

Marek Biely

Student