Roky žiju s tím, co jsem se před lety dočetla – že komunikace introverty vyčerpává – vzala jsem to jako fakt a počítám s tím.
Ovšem v poslední době jsem párkrát zaznamenala, že to může být i jinak…
V rámci své práce jsem se rozhodla šířit témata, která vidím, že jsou pro další lidi přínosná – introvertní nastavení, vyčerpání a vyhoření, jak si ujasnit osobní vizi atp. – a zkouším různé formy, jak k lidem informace dostat.
Jednou z cest jsou živá vysílání na facebooku. Mám tam kolem 3 tisíc “přátel” a tak je takové vysílání výzvou. Teda, bylo…
Při posledních vysíláních jsem zaznamenala, že jsem u toho v klidu a pak jdu klidně dál něco dělat.
Když si vzpomenu před rokem, měla jsem z toho nervy, sice jsem to zvládla, ale pak jsem byla opravdu vyčerpaná.
Co je tedy teď jinak?
1/ Natáčení videí už pro mě není problém. Vím, že tohle trápí hodně introvertů – co k tomu říct? Natáčení videí je nová “disciplína” pro spoustu lidí.
5 let zpátky netočil videa skoro nikdo, teď jsou videa všudypřítomná a důležitá součást pracovní prezentace. Učíme se všichni.
2/ Už mám komunikační dovednosti! Stalo se to mou součástí. Není to jen naučená prezentace (což připouštím, že tak ze začátku bylo), ale už mám vyzkoušeno, že to zvládnu, když se náhodou něco nepovede podle mých představ, vím, že je to detail a jdu dál.
Prostě – nasbírala jsem zkušenosti, které mě přesvědčily, že v komunikaci a prezentaci obstojím.
3/ Neřeším, co si kdo pomyslí. Ano, toto je pro introverta dlouhá cesta. Ale jde to! Postupně jsem si nastavila hranice, soustředím se na to, že dělám svojí práci dobře, má pozitivní ohlasy – a pokud se najde někdo, komu to nevyhovuje, v pořádku – může přepnout na jiný kanál.
4/ Umím pracovat se svojí energií. Když mě čeká vysílání, nejdu na dřeň a věnuju si před vysíláním volný pohodový čas, abych nešla do akce s únavou, která by se mohla znásobit.
Co tedy vyčerpává?
Vyčerpává stres s komunikací spojený. Ne komunikace, jako taková.
“Co si budou myslet? Zvládnu to? Neřeknu něco blbě?”
Tyto otázky a nastavení, které během komunikace podprahově běží v hlavě – jsou zdrojem vyčerpávání se.
Když se jimi nezabýváte – jednoduše řeknete, co je třeba – a jde se dál.
Jak dlouho to trvá?
A jak dlouho mě osobně trvala cesta, kdy už mě veřejná prezentace nevyčerpává?
Tedy online prezentace směrem k pár stovkám lidí?
Víc jak 2 roky.
Poprvé jsem zmáčkla tlačítko ve cvičební skupině k tomu určené. Byly to nervy! Ale opravdu jsem se chtěla posunout, změnit to a prezentovat k větším skupinám.
Postupně mi ve vysíláních bylo lépe a lépe. Sbírala jsem zkušenosti. Dobře jsem se připravovala předem, abych se o poskládané informace mohla opřít.
Byla jsem několikrát v rádiu a TV. Vždy živě. Ano, to asi budou nervy vždycky. Ale když obstojíte takový “křest ohněm”, už vás nemůže vysílání v menším měřítku překvapit.
Postupné sbírání zkušeností – to je ten klíč. K tomu dobrá příprava, ať se dopředu ujistíte a poskládáte, co a jak chcete říct.
Pokud jste právě v situaci, kdy se potýkáte s obavou z prezentace, věřte, že to zvládnete.
Stejně, jako jste se v životě naučili spoustu věcí, naučíte se i tuhle.
Ať se vám daří.
Jana Neuwerthová Šmýdová mentorka, terapeutka