Pro introverty jsou dlouhé návštěvy velmi vyčerpávající. Pár tipů, jak si coby introvert užít návštěvu, aniž by se vám vybily baterky, najdete v článku.
Řekli, že to bude jen na chvilku, ale bylo to pomalu na celý den. Návštěva přátel 😊
Pro extroverta vítané prodloužení zábavy, pro introverta noční můra.
Fungujeme různě
Jako lidé máme tendenci předpokládat, že druzí vidí a prožívají svět podobně jako my. To bývá zdrojem řady nedorozumění.
Svého přítele jsem se třeba dlouho snažila ušetřit návštěv svých příbuzných, aby nepřicházel o drahocenný čas samoty, kdy si může v klidu někam zalézt. Když se pak jedna návštěva objevila neohlášeně, s překvapením jsem zjistila, že ji přítel nevnímá jako narušení soukromí, ale naopak je celý šťastný, že může strávit čas v partě lidí a užít si jejich společnost. Pro mě jako pro introverta naprosto šokující zjištění.
Když jsem naopak já jednou odmítla návštěvu u jeho příbuzných s tím, že si potřebuji odpočinout o samotě, bylo pro něj těžké uvěřit, že se sama doma nenudím, že jsem šťastná jako blecha, že mám prostor sama po sebe, ticho, klid, jen já a moje myšlenky, emoce, celý můj bohatý vnitřní svět.
Jsem špatně?
Dlouho jsem si o sobě myslela, že jsem asi blázen. Že je se mnou něco špatně, nic nevydržím, moc si vymýšlím. Když mě vícehodinové návštěvy plné družného hovoru fyzicky i psychicky vyždímají až na dřeň. Celé dětství a dospívání jsem slýchávala řeči typu: „Měla by ses víc snažit, uvolnit se, být víc společenská, pořád se někde neschovávat.“
- Jak to, že to druzí evidentně v pohodě zvládají, zatímco já ne?
- Proč jsem naštvaná a byla bych nejradši, kdyby už odešli? Vždyť to jsou lidé, které mám ráda, mělo by mě těšit, že spolu strávíme víc času.
Naštěstí jsem ještě na VŠ objevila knihu Ticho od Susan Cain a s úlevou jsem zjistila, že jsem naprosto v pořádku, jen mám jiné „tovární nastavení“. Extrovertovi se ve společnosti „nabíjí baterky“, kdežto introvertovo napájení představuje samota a společnost ho naopak „vybíjí“.
Jak na to
Řešením není vyhýbat se samotě v případě extroverta nebo naopak společnosti v případě introverta. Je skvělé vědět o tom, že druhý to může mít jinak a že se můžeme od sebe navzájem inspirovat a pomáhat si čelit svým individuálním výzvám. Myslím, že jako v řadě jiných oblastí i tady platí, že znalosti a vědomosti jsou polovinou úspěchu.
A jestli jste se poznali ve skupině milovníků ticha, mám pro vás na závěr ještě pár praktických tipů, jak „přežít návštěvy“ ve zdraví, bez bolesti hlavy a totálního vyčerpání:
- sledujte průběžně svou hladinu energie
- když si všimnete, že jste se „vypnuli“ a odpojili, dejte si pauzu
- moje oblíbené pauzy (opláchnout si obličej studenou vodou a párkrát se přitom zhluboka nadechnout a vydechnout, zavřít na chvíli oči na toaletě, případně si tam i sednout na zem a opřít se zády o zeď, najít si záminku, proč na chvíli opustit společnost, např. jít něco připravit do kuchyně nebo dojít pro dárky v jiném pokoji – je dobré nepodcenit přípravu, nemít jídlo kompletně připravené, dárky nechat schválně v jiné místnosti)
- když se takto párkrát resuscitujete a cítíte, že už je toho moc, omluvte se, že si potřebujete odpočinout a jděte si třeba na chvíli vedle číst nebo se rovnou bez komentáře na chvíli vytraťte – záleží na typu společnosti
- když už je toho opravdu moc, upozorněte návštěvu, že máte další program, ideálně s konkrétním časem začátku – tady se zase hodí příprava dopředu, případně to může být smyšlené, zase záleží na typu společnosti.
Ať vám slouží a budu se těšit na vaše další tipy a sdílení!
Barbora Ambrožová, koučka