Co si tak vybavuji, s veřejným vystupováním jsem začala už odmala, respektive jsem k tomu byla vždy tak trochu donucena nebo jsem se nechala ostatními do toho nějak vtáhnout.
Lehkost dětství
Už ve školce jsem zpívala ve sboru, kde jsme poctivě nacvičovali písničky na besídky a také připravovali různá vystoupení. Vzpomínám si, že jsem ve školce hrála ježibabu. Na to jsem samozřejmě byla pyšná, protože jsem se v té roli mohla vyřádit více než holka, která hrála princeznu. Přijde mi, že v tomto věku pro mě bylo vystupování před veřejností snadnější. Troufám si říci, že jsem si to více užívala a nekoukala moc na to, kdo si zrovna o mně co myslí a jestli svým výkonem někoho zklamu nebo ne.
Přicházejí pochybnosti
Na základní škole jsem měla takových vystoupení už více. Přednášela jsem básničku před celou školou, moderovala se spolužákem naše třídní vystoupení, předváděla country vystoupení, které jsme v rámci kroužku nacvičovali. Také jsme se spolužačkami nacvičovaly tance na různá vystoupení. To pro mě nebylo zrovna vždy příjemné. Jak jsem začala vstupovat do citlivého věku, tak jsem už se sebou přestávala být tolik spokojená a hodnotila se více kriticky. Více jsem také řešila, co si kdo o mně pomyslí a nechtělo se mi brát úplně na vystoupení top, protože jsem pochybovala o své postavě. Moje tělo se začalo celkově měnit a bylo pro mě najednou veřejné vystupování daleko horší. Měla jsem i více obav, zda vystoupení ostatním nepokazím, případně co si o mě diváci v hledišti myslí, když mě vidí na jevišti tancovat. Jsem ráda, že všechny tyto pocity ze mě opadávaly, když už samotné vystoupení začalo.
Maturitní ples a předtančení
Na střední škole jsme naštěstí žádná veřejná vystupování neměli, tedy až na maturák. To je kapitola sama o sobě. Už od prváku jsme řešili výběr sálu, kde budeme tančit, kolik přispějeme každý rok. Vybrat a shodnout se na tématu bylo něco nemožného. Nakonec jsme všechny tyto věci nějak vyřešili. Čtyři roky utekly jako voda a nás čekalo pravidelné nacvičování pod dozorem přísné lektorky. Troufám si říci, že původní nadšení u některých z nás se začalo vytrácet pod neustálým drilem. Nakonec jsme si však všichni tento veliký den koukali užít na maximum. Snažili jsme se, aby bylo naše předtančení co nejlepší. Aby náš půlnoční tanec všechny pobavil. A celý večer nakonec utekl strašlivě rychle. I když za tím bylo hodně úsilí, nakonec to byl zážitek, na který se nezapomíná.
Zážitky a zkušenosti
I když mi, jako správné introvertce, není vždy příjemné, aby na mě byl upřen zrak ostatních lidí, tak jsem ráda, že jsem se nakonec těchto událostí zúčastnila. Bylo to pro mě někdy dost veliké vykročení z mé komfortní zóny, ale zase mám zážitky, na které mohu vzpomínat. A i když ta samotná příprava a průběh těch akcí nebyl vždy snadný, jsem ráda alespoň za tu zkušenost, kterou mi to dalo.