Přijde mi, že my introverti to v životě vždy nemáme úplně snadné. Samozřejmě každý introvert je trochu jiný, a i v míře introvertnosti se můžeme lišit. Nicméně máme některé vlastnosti společné, energii, rádi dobýváme o samotě, při činnostech, které nás naplňují (čtení, sledování filmů, seriálů, malování…) a při setkání s našimi blízkými či blízkým člověkem. Je pro nás důležité, aby vztahy, které ve svém životě máme, nebyly povrchní. Aby nás naši blízcí chápali, rozuměli nám a neodsuzovali nás.
Boj se svým introvertním nastavením
Osobně jsem se svým introvertním nastavením dost bojovala, někdy to bylo lepší někdy horší. Nicméně mi došlo, že sice mohu na sobě pracovat jako na člověku, ale nemohu jít proti svému přesvědčení, hodnotám a nastavení.
Kolikrát jsem si v životě říkala, když mi bylo vytýkáno, že jsem moc plachá, tichá, že se mám více bavit, proč nemohu být jako ostatní, kteří někam přijdou, hned je jich plno a hned se dokáží s mnoha lidmi spřátelit a vyprávět zábavné historky ze svého života. Přišlo mi, že oproti nim je můj život naprosto nezáživný a nenaplněný. Až později mi došlo, že společnost je nastavena převážně na extrovertní jedince a ty také vyzdvihuje.
Noční můry introvertů a snaha se změnit
Pro plno introvertů je jistě noční můrou, když jsme si na škole byli nuceni vybrat tým, týmové aktivity, přednášení básniček, referátů atd. Jistě, člověk se s tím naučí v průběhu života žít a naučit se v tomto prostředí fungovat. Ale věřím, že začátky pro mnoho z nás jistě nebyly snadné. A museli jsme se naučit, jak máme v tomto prostředí fungovat a snažit se ten život nějak vyvážit, aby jednotlivé jeho složky pro nás byly optimální.
Přijde mi, že mnoho introvertů jde proti svému nastavení, aby zapadli a byli společností více přijímáni. Také jsem se o to v posledních měsících snažila. Byla jsem více extrovertní, ano, šlo mi to, ale zároveň mě to vyčerpávalo a došlo mi, že nemohu jít proti svému přirozenému já. Ano, mohu pracovat na sobě, na komunikaci, na vztazích, prezentování a ostatních věcech, ale vždy by to mělo být v souladu se mnou. Člověk dokáže jít proti svému přirozenému, autentickému já jen určitou dobu, nejde to na věky. Proto je dobré, abychom své já přijali, ať je jakékoliv a naučili se mít rádi takoví, jací skutečně jsme. Se sebou totiž prožijeme většinu života. A byla by škoda strávit většinu života tím, že si budeme hrát na někoho, kdo ve skutečnosti nejsme, jen aby nás druzí akceptovali a měli nás rádi.
Přijetí sebe sama
Díky tomu, že se budeme chovat autenticky, si můžeme nalézt skutečné přátele a blízké lidi, kteří nás ocení, takové, jací ve skutečnosti jsme, a budou nás brát i s našimi přednostmi a nedostatky.
Pořád se snažím najít v mém nastavení rovnováhu a balanc. Někdy to jde hůř, někdy lépe, jak už to v životě bývá. Nicméně jsem si vědoma, že jsem již ušla pořádný kus cesty. A došlo mi, že vše se děje z nějakého důvodu a někdy je lepší nechat věci jen tak volně plynout, nedělat si starosti, nakonec vše nějak dopadne. Třeba lépe, než jsme si mysleli nebo jsme si vůbec dokázali představit.
Proto nebuďme na sebe moc přísní a dokažme se ocenit již za to, co už jsme v našich životech dokázali a co vše ještě můžeme dokázat. Změny vždy nebývají snadné, ale mohou být dost prospěšně. Začátky nebývají vždy příjemné, ale mohou nás dovést tam, kam jsme potřebovali dojít. V životě ne vždy dostaneme, to, co chceme, ale to, co potřebujeme. A někdy nám až časem dojdeme význam toho, čím jsme si museli projít a co jsme si z toho měli odnést.
Užívejme si zkrátka život se vším, co k němu patří, a neberme se příliš vážně. Buďme rádi, že jsme naživu, užívejme si každodenních maličkostí, zkrátka žijme. Podstatou života je totiž život sám, nepřemýšlejme proto, zda žijeme dostatečně, či moc málo a koukejme prožit každý den, jak nejlíp umíme!