„Nikdo na světě mi nerozumí!“ Tak tuto větu jsem si v dětství a během dospívání říkala dost často. Jenže jak mi mohl někdo rozumět, když jsem o svých pocitech, emocích, potřebách nemluvila? Když jsem jen mlčela, tvářila se naštvaně a nepřístupně?
Umí introverti mluvit o svých pocitech?
Dodnes je pro mě nejtěžší téma konverzace mluvit o svých pocitech. Ale už to aspoň částečně dokážu. Jako dítě a puberťák jsem to neuměla vůbec. A byla jsem přesvědčená o tom, že ostatní musí vědět, co já cítím a proč. No, když jsem jim to neřekla, tak to samozřejmě nevěděli. Nikdo nevidí druhému do hlavy.
Často jsem se proto cítila se svými pocity hodně osamělá. V době mého dětství se málo mluvilo o pocitech, o emocích. S rodiči, ani se svými nejlepšími kamarádkami jsem se o těchto věcech nebavila. Když mě někdo zranil tím, co mi řekl, tvářila jsem se, že jsem v pohodě, že se mě to vůbec nedotklo, ale uvnitř jsem trpěla. A pak jsem si zalezla někam do samoty, abych to v sobě aspoň trochu zpracovala.
Najít odvahu mluvit o sobě
Když jsem se před lety zúčastnila semináře, kde jsem poprvé měla ve skupině mluvit o svých osobních prožitcích, bylo to pro mě hodně náročné. Pomohlo mi až zjištění, že i pro další účastníky nebylo jednoduché mluvit o něčem osobním před ostatními. Každý se tak dostával do své zóny zranitelnosti, zároveň jsme se ale ocitli na stejné vlně. Naslouchali jsme si, podporovali se, nikdo nechtěl nikomu ublížit, pro všechny se vytvořila otevřená, přátelská atmosféra.
Síla sdílení
Od té doby jsem se zúčastnila spousty akcí a seminářů, kde se otevírala hodně osobní témata a spouštěly se přitom silné emoce. A já začala více a více mluvit o sobě. Zjistila jsem totiž pro mě důležitou věc. Pocity a emoce, které v určitých situacích mám, mají i ostatní lidé. Nejsem ve svých pocitech, ve svých emocích sama. Ostatní jsou na tom stejně či podobně jako já. To pro mě bylo a stále je skvělé zjištění!
Jsem ráda, že v současné době existují ženské i mužské kruhy, různé semináře a akce, při kterých se sdílejí osobní témata, otevírají se dveře našim nejhlubším emocím a děje se to v bezpečném prostředí mezi lidmi, kteří si dovolí mluvit o svých pocitech před ostatními, dovolí si sdílet, co je trápí. Je to uzdravující a inspirativní pro všechny.
Sdílení je výzva pro nás introverty, ale dovolme si to, stojí to za to.