Často mě kontaktují rodiče introvertních dětí, kteří si nejsou jistí, jak se k jejich dětem chovat.
Zeptala jsem se přímo dospělých introvertů – co by teď zpětně vzkázali dětem?
Zde je pár odpovědí:
“Na to není jeden recept, ale podpora jedinečnosti každého dítěte a přijímání jakékoliv jinakosti jsou fajn a to předáváme tím, co žijeme.”
Lenka
“Vím, co bych jim neřekla „běž si hrát s dětma… proč nejdeš?“
Nechala bych děcko hrát si, jak chce a podporovala jeho záliby s tím, že pokud chce být samo je to úplně v pořádku.”
Šárka
“Něco ve smyslu, že jsou normální. Že v sobě mají kvality, které jsou možná méně vidět, ale dávají jim schopnost dotahovat, vytrvat, jít do hloubky. A že potřebují šetřit síly. Když je kontakt s ostatními vyčerpává, je normální dobít baterky o samotě.
Nějak tak v kostce.”
Klára
“No mě přijdou introverti normální. Takže asi i mé dítě by si připadalo normální. A pak by se řešil konkrétní problém. Třeba kdyby nevědělo, jak si s dětmi povídat, tak by se to trénovalo, nebo kdyby bylo plaché, trénoval by se kontakt s lidmi od mala. Určitě může být geneticky dítě plašší, ale spíš bych řekla, že je to výchovou a tím, co je dítě naučené a naučené o sobě.
Spíš bych řekla, že mnoho z nás prostě nepřišlo ze zdravého prostředí, ale třeba z nějakého toxického a pak se z toho odráží ty problémy.
Nebo jestli je tu nějaký introvert, který měl ideální dětství, ale stejně měl problém se svou osobností a problémy ve společnosti?
Ale přijde mi, že když má introvert ideální dětství, tak si je sebou jistý…”
Tereza
“Je taky dítě a dítě. To by byl oříšek i pro psychologa. Asi bych se to snažil rozvést směrem, že to co je teď, nemusí být zítra a že se s tím dá do jisté míry, ne-li celkově, pracovat. Že je to v mnoha směrech spíše výhoda, ale záleží i na tom, co mu vyhovuje.”
Honza
Obavy o dítě nebo naopak jeho podpora?
Rozumím, že když má rodič doma mlčenlivé dítě, má obavu, jestli nemá psychické potíže. Tak to ale vůbec nemusí být. Prostě může mít doma introvertní dítě, které se chce věnovat “svým” věcem a společnost tolik nepotřebuje.
Tohle mi přijde důležité – místo “nechce společnost” – to může být “nepotřebuje tak často společnost”.
A ano, ano, dítě může mít strach ze společnosti a raději se jí vyhýbat. To je potřeba citlivě zjistit, komunikovat a umožnit dítěti vstup do společnosti, když se na to cítí. Podporovat ho, že to zvládne. Jít vždy jen o kousek za jeho komfortní zónu, doslova krůček za krůčkem. Posilovat jeho schopnosti. Umožnit mu se “naučit” pohybovat ve společnosti bez strachu, že bude kritizováno, zesměšňováno.
Ale v obecné rovině – introverti potřebují být často sami, je to pro ně bytostně důležité!
O samotě čerpají energii. Když jí nebudou mít dostatek a půjdou do kolektivu oslabení, budou se cítit ještě hůř.